harry potter a odvrácená tvář pána zla

Plán Pána zla................................... Daleko od Bradavic, daleko od Harryho seděl v ztemnělé místnosti mladý muž. Mohlo mu být něco kolem 18let, možná méně. Byl vyhublý, měl bledý špičatý obličej a kruté šedé oči. Jeho bílé vlasy byly slepené špínou a nečesané. Seděl a díval po pokoji. Ani se neměl na co dívat v pokoji nebylo nic než železná postel, polorozpadlá skříň a křeslo prožrané moly. Na všem byl prach. V pokoji a asi ani v celém domě nikdo nebydlel celá léta. Po tvářích mu začaly kanout slzy. Vložil ruku do dlaní a kroutil hlavou. Náhle do pokoje vtrhnul jiný muž o hodně starší, se žlutou pletí a skobovitým nosem a umaštěnými černými vlasy. Severus Snape. Mladší muž si hned setřel slzy, aby jej neviděl plakat. „Co to tady děláš Draco??“ ptal se ho Snape. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jste to udělal, že jste to udělal ze mně. A taky tomu, že mně náš pán zatím nepotrestal, že zatím žiju.“ odpověděl mu Draco. „Ano, zatím žijeme oba, musíme se schovávat tady a chránit tajemství. Vím, že žijeme jako psanci, ale jakmile se Pánu zla podaří zabít Pottera, tak se nám dostane poct o jakých se nám ani nesnilo, budeme vítáni jako největší hrdinové a my budeme moci zapomenout a na roky, které jsme museli žít v potupné lži a strachu.“ odpověděl mu Snape. Do pokoje vešel další muž, drobný s uslzenýma očima. Červíček zlosyn a zrádce Harryho rodičů. Toto povedené trio bylo nejhledanější po celé Anglii. „Snape, náš pán k vás k sobě volá!!“ pípl ustrašeně a nepodíval se nikomu z nich do očí. Snape se ještě jednou podíval na Draca a chtěl odejít. „Náš pán vás volá oba!!“ zakvičel Červíček s čelem připlácnutým k podlaze. Draco hodil bázlivým pohledem po Snapeovi, ale pak si odhodil vlasy z čela a hrdě vyšel ze dveří. Nechtěl dát na sobě znát, že má strach, věděl, že možná zemře, věděl to téměř určitě, ale nepřestával doufat. V hloubi duše si uvědomoval, že je vlastně slaboch a zradil svého Mistra. Vyrušila ho palčivá bolest na levém předloktí. Poodhrnul rukáv, na předloktí měl tetování, lebku které z úst čouhá had, Znemení zla, Znamení smrti, uviděl, že se začalo zbarvovat do šarlatova. To už k němu dorazil Snape a také si mnul svoje levé předloktí. I on měl, jako všichni Smrtijedi, vytetované znamení zla. Připojil se k Dracovi a společně vyšli do noci. Byla tma ani měsíc jim nesvítil na cestu. Snape popadl Draca za ruku a společně se přemístili. Draco nevěděl kam, ani jak daleko. Dopadl na tvrdou kamennou zem. Rozhlédl se po místnosti kde se ocitl. Pokoj to nepřipomínalo ani v nejmenším spíš to vypadalo jako hrobka. Nebylo v ní nic jenom obrovské křeslo potažené černým sametem. Po jeho opěrkách se líně plazil obrovský had. Byli zpátky v Anglii a opět pod křídli Pána zla. Náhle se za nimi ozvalo: „Vítejte má drahá, milovaná rodino!!!“ znělo uvítání, slova to byla sice milá, ale z hlasu čišel chlad a krutost. Draco se otočil a pohlédl do tváře svého Mistra. I jeho tahle tvář děsila ve snech, tvář podobná lebce, místo nosních dírek jenom úzké štěrbiny a v očích šarlatový lesk. Jeho Mistr se mu podíval do očí a zeptal se: „Proč se tak bojíš Draco?? Copak nejsi rád, že opět můžeš spatřit svého Mistra?? Nebo v tobě hlodají pochybnosti?? Nevíš co bude?? Selhal si, že ano, a víš, že já jen tak neúspěchy netoleruji!“ Draco se zachvěl a roztřásla se mu kolena: „Mistře, zklamal jsem nedokázal jsem to, zasloužím si trest nejsem hoden vaší důvěry!!“ padnul na kolena a doplazil se až k Voldemortovi a políbil mu lem hábitu. Voldemort se na něj díval se zlomyslným úšklebkem: „Ano, Draco zklamal si! Byl si příliš slabý, aby jsi dokázal něco tak jednoduchého jako zabít starého dědka. Ano, jsi slaboch, stejně jako tvůj otec si nenapravitelně zklamal, asi to máte v rodině. Bud si jistý, že tebe ani tvého otce trest nemine, ale přesto jsi ještě plně neztratil mou důvěru, za těch pár měsíců ses naučil být odkázaný sám na sebe a na své schopnosti, a tak tě pověřím novým úkolem, ale k tomu později.“ Draco čekal na tuhle osvobozující větu a pomalu se plazil zpět. Byl už v polovině cesty, ale Voldemort vykřiknul: „Crucio!!!“ Dracovo tělo zaplavila neuvěřitelná vlna bolesti, nedalo se myslet na nic jiného než na tu bolest, pronikala do každého centimetru do každého místa v jeho těle, měl pocit, že se ho někdo pokusil rozlomit na několik kusů. Pak bolest ustala stejně jako začala. Draco se vyškrábal na všechny čtyři a chtěl opět couvat, ale jeho MIstrovi se zdálo, že tohle není dostatečně velký trest. „Ne ne, Draco myslíš si, že tohle byla bolest??? Ne, to tedy nabyla to nebylo nic ve srovnání s tím co přijde teď, to aby sis pamatoval, že příkazy Pána zla se plní i za cenu vlastního života. Crucio!!!“ smál se krákavým smíchem Voldemort. Draco přepadl na záda, nemohl udělat ani krok, ani se pohnout. Zdálo se mu, že smrt by byla to nejlepší východisko, přál si ať to skončí, ať ho zabije, on tohle dál nevydrží. Chce umřít. Bolest mu úplně otupila smysly nemohl dýchat, nemohl mluvit jen křičel. Křičel a bolest jako by se více stupňovala, zdálo se mu, že mu mozek vyletí z hlavy. A pak už bylo jen ticho, bolest odešla. Draco ležel na zemi a jen tiše kňučel. Voldemor znova pozvedl hůlku: „Tak Draco, tohle je naposledy, ale nedoufej, že já ti něco odpustím, protože já chyby NIKDY nedpouštím.Cruc...!!!“ „NE“ zavřeštěl Snape a přistoupil ke svému mistrovi: „Pane, ale přece Brumbál byl zabit, zabil jsem ho. Nemusíte tak Draca trestat, vždyť úkol byl přece splněn. „Severusi,“ vyrazil ze sebe Voldemort sám podiven nad Snapeovou opovážlivostí, ještě nikdy se mu nepostavil žádný z jeho služebníků ještě nikdy nezažil odpor, „víš, že nemohu tolerovat jakékoliv pochybení, kdybys tam, ale nebyl se mohlo vše pokazit. A já si teď nemohu dovolit udělat nějakou větší chybu. Potter ví už velmi mnoho a kdyby Brumbál přežil tak by to pro mně nemuselo dopadnout dobře.“ „To jistě Pane, ale já tam byl a vše dopadlo podle plánu. Nemusel by jste toho chlapce tak mučit už si vytrpěl svoje. Proto prosím jako váš nejoddanější služebník za odpuštění, pro něj!!“ prohlásil hrdě Snape a bradou kývl směrem k hromádce, kterou byl Draco. Voldemortův výraz byl kamenný a neproniknutelný: „Tak dobrá Severusi, odpouštím mu. Jenom proto, že jsi můj nejoddanější služebník jenom proto.“ A sklonil hůlku a naklonil se k Dracovi a zasyčel mu do ucha: „Pro tentokrát ti odpouštím, ale pamatuj si, že Pán zla může odpouštět, ale nikdy nezapomíná.“ Draco se s výrazem plným díků podíval na Snapea. Ale ten jen odvrátil pohled někam nad Voldemortovo rameno. Voldemort se ještě krutým pohledem podíval na Draca. Ten se už stihnul postavit na nohy. Voldemort se zeptal: „Tak Severusi říkal si, že máš pro mně nějakou důležitou zprávu!! A že je nezbytná pro náš další plán!!“ Snape neznatelně pokýval hlavou: „Ano, Pane! Potter se opět vrátil do Bradavic a tím zapečetil Brumbálovo kouzlo! Mám důvěrné zprávy, že Potter uvažoval o tom, že se vůbec do školy nevrátí, ale jeho přátelé ho přesvědčili.“ „To se dalo předpovídat, že se Potter vrátí zpátky. Ale není to až zas tak tragické jednalo se přece o stejný druh zaklínadla, který jsem při svém znovuzrození překonal. Nedovedu si představit, že by mně nějaké prastaré kouzlo dokázalo zastavit.“ prohlásil samolibě jeho mistr. „Ano, Pane, ale ještě je tu jedna zpráva a ta poněkud lepší. Potter a ta Weaslyovic holka jsou opět spolu. Možná by se nám hodila jako dobrá návnada.“ „Výborně, šeptal neslyšitelně Voldemort, slyšíš to Naginny??“ Přešel místnost až ke křeslu a podrbal hada na hlavě. „Slyšíš to?? Potter je naprostý omezenec, stejně jako Brumbál. Věří, že láska je to nejmocnější kouzlo ze všech, neví, že existuje jenom moc a vláda. Nic jiného.“ Had začal potichu syčet. Voldemort se jen smál: „Máš pravdu Naginny, máš pravdu.“ syčel na hada Voldemort. Snape sice nerozuměl hadí řeči, ale pochopil, že tohle jeho pána velmi potěšilo. Proto chtěl využít jeho dobrého rozpoložení: „Hmmm Mistře??? Já bych vám chtěl navrhnout, jestli by mně Draco nemohl doprovázet na cestě? Mohl by se ještě něčemu naučit a kdyby se mi něco stalo tak by mohl úkol dokončit za mě.“ Voldemortova tvář zkameněla hněvem: „Ne, Severusi. Já vím, že jsi jeho matce dal Neporušitelnou přísahu na to, že ho budeš chránit, ale v tomhle ti nemůžu vyhovět a navíc je to součást mého trestu. Draco se vrátí do Londýna a splní tam svůj úkol a tentokrát jej musí dokončit sám, abych zjistil jestli je hoden být na mé straně. A dnes jsem ti už v jedné věci vyhověl tak nechápu kde bereš tu odvahu, požádat mě o další laskavost.“ Teď se i Snapeovi zachvěla kolena, možná přecenil své síly. Asi se neměl takhle svého Pána ptát. „Severusi, nejsem zvyklý plnit přání někoho jiného, já plním jen svá. I když si mně prokázal spoustu oddanosti.“ ucedil Voldemort. „Ale teď k našemu plánu,“ pokračoval, „ty, Severusi, půjdeš tam, kam sem ti určil a budeš všechno řídit, Draco se vrátí do Londýna a dokoná tam naše dílo, jakmile se vše podaří splnit tak nám už nic nebude bránit k cestě do Bradavic.“ Nikdo nevěděl, že právě teď nastala opravdová bitva na život a na smrt. Nikdo to nevěděl, ani Harry, který klidně spal ve své posteli s nebesy v bezpečí Bradavického hradu.