Vítězství či prohra.....................................
Harryho probudil hluk v ložnici. Všichni jeho kamarádi se už připravovali na zápas. Seamus už měl Nebelvírskou šálu a vlaječky. Měl jich tolik, že vypadal jako červenozlatý Mikuláš. Neville už byl taky připravený. Harry se podíval na Deanův budík, bylo skoro třičtvrtě na devět. V břiše mu hrozně kručelo, ale už nebyl čas na snídani. Rychle na sebe navlékl nějaké svršky a uháněl do šaten.
U nich se srazil z Nicoll, která byla ještě neučesaná: „Promiň, Já jsem hrozně zaspala probudila jsem se teprve před chvílí. Já se jdu honem převléknou, vynadej mi až potom!!“
Harry by jí rád vynadal, kdyby se sám také nezpozdil... Rychle na sebe hodil famfrpálový hábit a na ruku si navlékl kapitánskou pásku. Byl připravený, ale něco mu chybělo. Koště.
Harry zaklel a tryskem vyrazil pro koště. Popadl ho, ale už zaslechl, že se všechno připravuje na zahájení, pěšky to rozhodně nestihne. Sedl na svůj Kulový Blesk a co největší rychlostí se řítil k šatnám. Tam už nastupovalo jeho družstvo na hřiště.
Roli komentátora znova obsadil Collin Creevey: „PĚKNÉ SOBOTNÍ DOPOLEDNE!!! VÍTÁM TADY VŠECHNY MILOVNÍKY DOBRÉHO FAMFRPÁLU!!! Dneska nás čeká opravdu velká podívaná. Dnes se rozhodne o vítězi Famfrpálového poháru, který se každoročně koná tady v Bradavicích. Dnes proti sobě nastoupí dva velmi vyrovnané týmy.. MRZIMOR!!!!!“ ozvalo se nadšené pištění a skandování mrzimorských. „A NAPROSTO NEUVĚŘITELNĚ VÝBORNÉ, VYNIKAJÍCÍ NEPRAZITELNÉ DRUŽSTVO S NEOBYČEJNĚ ÚŽASNÝM KAPITÁNEM HARRYM POTTEREM.... NEBELVÍR!!!!“ Ozval se nadšený řev nebelvírských a posměšky zmijozelských...
Harry se pevně přichytil násady a odrazil se. Bylo po dešti, zem se proměnila v bláto.. a ještě tomu nebyl konec. Poprchávalo. Nic příjemného. Harrymu se kapky rozprskávaly na brýlích. Zapomněl si je chránit zaklínadlem: „Ale to bylo jenom, proto, že jsem zaspal, jak se mi ta Nicoll dostane pod ruku já ji snad zabiju...“ huhlal Harry.
Zápas se rozběhl. Míče se zmocnili mrzimorští. Přehazovali si Camrál mezi sebou. Nicoll a Ginny se řítili za nimi, ale nemohli nic dělat. Jejich střelci byli velmi opatrní, neudělali ani jeden ukvapený pohyb. Takový postoj jim vůbec nehrál do karet. Tohle moc netrénovali, ale dalo se ještě spoléhat na odrážeče a pak na brankáře. H0arry se ještě podíval na Rona. Ten se vznášel před levou brankovní tyčí a soustředěně sledoval soupeřovy střelce, jak na se na něj řítí. Harry mu přes zakapané brýle neviděl do obličeje, ale vypadalo to, že ani nemá trému. Mrzimorští se přece jenom dostali ke střele, i když se ně hned z několik stran řítili nebelvírští, jejich střelkyně vystřelila. Mířila na pravou tyč. Ale Ron její změnu směru předpovídal a vrhnul se tím směrem. Harry si oddychl až spatřil camrál v Ronově ruce. Ron ho obrovským obloukem přes hlavy soupeřů přehodil Demelze, která čekal na jeho přihrávku. Teď si letěla přímo na brankáře. Mrzimorští se nestačili tak rychle zorientovat. Takže Demelza letěla sama proti brankáři. Zprava se k ní přidala Ginny. Těsně před brankou ji Demelza přihrála, brankář měl jedinou možnost vrhnou se na Ginny, ta vrátila Demelze a ta vystřelila přímo na prostřední tyč a dala „.................GÓOOOOOOOOOOOOOOOOOL!!!!“ rozlehlo se celým hřištěm. Colin nadšeně pískal do kouzelnického mikrofonu: „Nebelvírská střelkyně Demelza a ještě nějaká nám otevřela skóre, po první neúspěšné střele Mrzimoru se míče ujal Nebelvír a vstřelil branku. Nebelvír vede 10:0!! Jen tak dál Nebelvíre, přece jim to nedovolíte, když jste je tak oblafli, hrajou úplně mizerně. Stojí to za houby.“ Hulákal Colin.
„Creevy!!“ zahřmělo celým stadionem. „Ještě jednou něco takové řeknete a budeme se spolu vídat každý den do konce školního roku, je vám to jasné!!!“
„Ano, paní profesorko, už se to nestane, promiňte!! Takže jak jsem řekl, dnešní hra je už po prvních vteřinách velmi zajímavá, dva velmi vyrovnané týmy stojí proti sobě. I když je teprve začátek, hádám, že tohle bude velmi zajímavý zápas. Mrzimoru stačí vyhrát o 10bodů nad Nebelvírem, ale jestli chce získat školní pohár musí mít nejméně 160bodů... takže pokud by si chtěli mrzimorští čichnout poprvé v životě k poháru tak, nejnižší výsledek musí být 160:150....
Ale Nebelvíru by stačilo mít 100bodů, ale nesměl by mít Mrzimor více než oni. Velmi zajímavé, ale myslím si, že lehčí postavení má Nebelvír..“
„Creevy!!“ napomenula ho McGonagallová vlažně. Harry tušil, že i jí hodně záleží na tom, jak si Nebelvír vede. Ale aby se Nebelvíru povedlo vyhrát, měl by začít pátrat po Zlatonce. Vyletěl vysoko, aby měl lepší rozhled. Ale malý zlatý míček, nikde nespatřil. Přímo proti němu se rozhlížela Mrzimorská chytačka. Ani ona nevypadala na to, že by ji viděla. Harry byl tak vysoko, že ani pořádně neslyšel Collinův komentář k zápasu.
Nahoře začala být pěkná zima. Harry už přestával cítit konečky prstů. Zdola se ozývala radostné pískání. Harry nemohl zaostřit a zjistit kdo dal branku. Už vůbec neviděl. Musel si sundat brýle a očistit jejich skla. Zase si je nasadil: Tak tohle je o hodně lepší, myslel si. Ale dlouho mu to nevydrželo, začínalo pršet hustěji a hustěji. Harry už neviděl ani na metr daleko. Mrzimorská chytačka na tom nebyla o mnoho lépe. Dlouhý uzel na temeni se jí rozvázal a vlasy jí padaly do obličeje. Musela si je každých pár sekund odhazovat z očí..
Harry si v duchu přál: Ať odpískají konec, dneska proč zrovna dneska si musel zapomenou ochránit brýle proti dešti.
Žádné vysvobození se nekonalo. Zápas pokračoval dál. Zahřmělo. Oblohu skrz na skrz protly stříbrné blesky. Harry měl co dělat, aby se udržel na koštěti, jak se polekal. Musel kousek popolétnout, už dlouho byl na jednom místě. Přes hluk hromu nebylo slyšet vůbec nic. Harry netušil jaké je skóre. Nevěděl jestli prohrávají nebo vyhrávají. Všechno bylo na jeho spoluhráčích tam dole. Připadalo mu, že je tady hodiny, stratil pojem o čase.. Mrzne tu hodinu nebo dvě?
Konečně zahlédl Zlatonku. Třepetala se na úplně jiném konci hřiště. Bylo to hodně daleko, Harry se sám divil jak ji mohl uvidět. Mrzimorská chytačka si ničeho nevšimla a dál brejlila jinam. Harry pochopil, že tohle je šance, jak ji oblafnout.
Harry vyrazil úplně jiným směrem. Soupeřka ho zahlédla a vydala se tím směrem. Harry pak zpomalil a nechal ji, ať ho předletí. Jakmile byla v dostatečné vzdálenosti, Harry otočil Blesk a obrovskou rychlostí vyrazil za Zlatonkou. Už byl skoro u ní, když Zlatonka náhle změnila směr a vyletěla do obrovské výšky. Harry se za ní neohroženě pustil..
Vyletěl tak vysoko, že se začalo Harrymu velmi těžko dýchat. Připadalo mu, že se mu roztrhnou plíce. Zlatonka vycítila co Harry potřebuje a sletěla o kus níž. Harry letěl za ní. Bylo tak osvobozující, když se mohl zase nadechnout. Po tolika minutách bez dechu se mu hrozně motala hlava a v uších mu zaléhalo. Všechno se točilo ve víru barev.
Pak se mu podařilo znova najít rovnováhu. Spatřil Zlatonku třepotající se provokativně hned vedle jeho ramena. Harry po ní chňapnul. Zlatonka se kolem něj otočila a dala se na útěk. Harry se obrátil a letěl za ní. Pak se jako blesk z nebe. Objevila Mrzimorská chytačka. Zařadila se hned vedle Harryho a začala Zlatonku stíhat. Harry popohnal koště. Kulový Blesk byl nejlepší koště na světě. Její Zameták se mu nemohl rovnat, přesto se držela. Létat uměla velmi dobře, to jí Harry musel nechat. Už byli skoro u ní. Oba dva najednou po ní chňapli. Ale...
Harryho srdce udělalo několik bolestných tepů. Jeho ruka sjela po její. Už mohl jen bezmocně zatnout nehty do jejího zápěstí. Mrzimorská chytčka po něm vrhla vítězný pohled. Harry uviděl, že prohrál ve své pravé ruce věznila ukradenou Zlatonku.
Spustila se střemhlav dolů. Harry s poraženě pustil za ní. Asi tak metr nad zemí pád vyrovnal. Harrry poraženě sesednul z koštěte. Madame Hoochová odpískala konec zápasu. Pohledy všech se upřely na výsledkovou tabuli. Stadion vybuchl. Harry se nechtěl podívat. Smutně odcházel do šatny. Ale v tom ho někdo popadl za ruku. Ginny se na něho vrhla a povalila ho do bláta a zuřivě ho objímala. Pak se na něj vrhnul i zbytek mužstva. Harry si myslel, že ho jdou zbít, protože to vypadalo jako, když se na vás řítí vlna pomsty. Vznikl z toho jakýsi spletenec lidských těl. Konečně se mu podařilo vyprostit z pod nich: „Co se ....“ Harry se podíval na výsledkovou tabuli nemohl uvěřit svým očím. Nebelvír vyhrál....Vyhrál 160:150, Harry se na to díval zas a znova. Ne, to není pravda, ale jo je....Vyhráli jsme.!!!
Všechno v Harryho těle teď křičelo štěstím. Na hřiště se vyhrnula hromada žáků Nebelvíru. Všichni zuřivě mávaly šálami a křičeli. Pak na hřiště vtrhla Profesorka McGonagallová a nesla s sebou obrovský stříbrný famfrpálový pohár. S úsměvem ho předala Harrymu. Byl pořádně těžký. Harry se pyšně podíval po ostatních. Pak pohár zdvihnul nad hlavu. Takovou chvíli by přál prožít všem. Být opilý neuvěřitelným štěstím a spokojeností, to bylo něco úžasného.
Někdo ho popadl za nohy a vyzdvihnul do výšky. Dav nesl všechny hráče na ramenou. Pustli je až ve věži. Tam se konal tak bouřlivý večírek, že takový Harry za celých sedm let nepamatoval. Ron se tajně vypravil společně s Ginny do kuchyně. Odkud přinesly několik desítek lahví máslového ležáku a pak hromadu sirupových košíčků a dýňových dortíků. Všichni spolužáci vytáhli ze svých tajným skrýší ještě kde co dobrého, takže to ve věži vypadlo jako v cukrářství. Hary vypil asi šest lahví ležáku. Dostal z toho hroznou škytavku, která rozesmála Rona tak, že mu trocha pití vhrklo do nosu. Kolem jedné tam vtrhal profesorka McGonagallová je trochu uklidnit, ale nějak se jí to nedařilo. Tak to vzdala a ještě se s nimi na počest týmu připila máslovým ležákem. Takovou profesorku ještě Harry nezažil. Byla vždycky přísná a teď se smála podařilým vtipům.. Kolem třetí hodiny odešla ale důrazně je napomenula, ať už končí. To nikoho ani nenapadlo. V pět se profesorka vrátila a už jim vynadala, že je opravdu pozdě a že se nic nemá přehánět. Chvíli byl klid. Nakonec se rozhodli, že už je opravdu čas spát. Bylo totiž skoro sedm ráno.
Harry dopadl na postel, byl hrozně unavený, ale usnout nemohl. Pořád si představoval ten kyselý obličej chytačky z Mrzimoru. Nakonec se mu přece podařilo usnout. Byl šťastný jako nikdy. Konečně se mohl rovnat svému otci. Byl mu přece tak podobný...