harry potter a odvrácená tvář pána zla

Žít či nežít............................. Harry se ještě jednou podíval na mrtvé tělo svojí spolužačky, co spolužačky, jeho kamarádky. Člověka, kterému se za jediný rok podařilo prožít nevýslovně bohatý život, jaký neprožijí lidé za celá staletí. Vyšel ze stínu. ZA jediný večer ztratil dva lidi, jednoho sice zvlášť nelitoval, ale přece jenom si rozuměli víc než kdy jindy. Teď už nebyli jenom rivalové, ale spojenci. Voldemort tam jen tak klidně postával: „Tak, Harry, všichni tvý kamarádíčkové, co se opovážili postavit jsou mrtví, zbyl si tu jenom ty. I ty chceš okusit chuť smrti??“ Harry se zamyslel: „Hmmmm, to nemám v úmyslu, ale vy byste ji už měl ochutnat, protože už jste ji navařil tolikrát, že už se mi jí zdá i moc....“ Voldemort se výhružně zašklebil: „Taková slova být tebou bych neříkal, mohla by být tvoje poslední!!“ „To říkáte všem?? Já jenom, že už jsem tohle několikrát od vás slyšel??“ odsekl Harry. Voldemort toho vysmívání, které dnes zažil měl dost: „Smělá slova Harry!! Ta tvoje statečnost je vskutku úchvatná, je vidět, že zařadili do správné koleje. Nebelvír ctil statečnost, to ano.“ „A Zmijozel,“ dodal Harry, „si vždycky chtěl zachránit svoji kůži. Jsou stateční jenom když to potřebují, že mám pravdu...“ Voldemort si pohrával se svojí hůlkou: „Harry, Harry jak si pošetilý. Pořád věříš, že všechno zlé je pro něco dobré?? Hmm, jenom hloupá slova, která dal k sobě podobný pošetilec jako ty.. Už za pár chvil, hned jak vyhasne tvůj život, zlo pohltí celý svět.“ Voldemort se Harrymu hnusil, už pouhý pohled na něj mu zvedal žluč: „A kdo říká, že zemřu já, třeba to tak nebude...“ Tohle Voldemorta upřímně pobavilo: „TO by jsi mě musel porazit!! A jak by mohl sedmnáctiletý kouzelníček, bez nějakých výrazných schopností porazit Pána zla. Nemáš, ani potuchy, jakým silám já vládnu.. Nevíš, jaká hrozná stvoření stojí při mně.... A kdo stojí při tobě?? Kdo tě tentokrát přijde chránit?? Že by Brumbál?? Oh, promiň toho starého dědka už jsem se zbavil... Takže ať přemýšlím, jak přemýšlím, nikdo mně nenapadá, tvoje armáda padla Harry, a to tu stojíš už jenom jako osamocený generál.. Moje nabídka stále platí...“ Harrymu bylo mizerně, byl tady sám, proti nejsilnějšímu kouzelníkovi jakého znal a vlastně ani nevěděl, co je s Ronem a Hermionou, pamatoval si jejich bezvládná těla. Co když i oni?? Ne, na to nemyslet, přece je nikdo nezasáhl kletbou, byla to jenom obyčejná kletba. Nemohou být mrtví. Harryho opětovná nabídka ohledně spojenectví, přetrhla nit myšlenek. Začal mu pozorně naslouchat. Pán Zla viděl, že Harry má nastražené uši pokračoval: „No, řekni Harry, Nebyla by to nádhera znova se setkat se svojí matkou i otcem. Můžeme je přivést.... Nebuď takový hlupák jako moje dcera, přijmu tě za vlastního. Jsme si až pozoruhodně podobní, oba jsme ze smíšených, ale velice slavných rodin. Budeme jako otec a syn brázdit tuto zemi, stačí mi jenom tvoje ruka.....“ natáhl k němu svoji ruku s nesmírně hubenými prsty. Harry se nacházel v nesmírném pokušení, v hlavě mu šeptal divný hlásek: „Je, to jednoduché Harry. Jenom prostě netáhni ruku, jenom ji natáhni. Nic jiného po tobě nechci. Nebuď jako má dcera, vlastně to ani nebyla moje dcera jenom prostředek jak zůstat déle naživu, takže to vlastně ani nebyl člověk...“ Harry už ušel několik kroků, zastavil se. Ne, tohle by nikdo o ní neměl říkat... Jak.... Jak jen někdo o někom dokáže tohle říct.. Navíc o někom koho zabil?? A o někom.... Ne!! Harry uskočil o krok do zadu: „VY... VY, jak to vůbec můžete říct, jak.. jak se opovažujete.. vy špíno.. vy“ V jeho tělo právě vybuchla bomba. Bolest jím procházela od shora až dolů. Všechny svaly, šlachy se bolestivě napínaly.... Harry byl pevně rozhodnutý, že nezavzdychá, i kdyby mu do krku lily roztavené olovo, tolik radosti mu neudělá.... Když to jenom malinko šlo, zase stál na nohou. Voldemort kolem něj kroužil jako hladová šelma: “Tak, jaké to bylo Harry?? Bolelo to?? Ano, já vím, že to bolelo, ale neboj, bude to ještě horší.. Hmm, teď mi řekni, že to bolelo??“ Harry dál zatvrzele mlčel, jestli chce tak ať ho donutí, ale on ze sebe dobrovolně nevydá ani hlásku před tím, než ho zabije. Ano, už byl pevně rozhodnutý, že ho zabije, bylo mu jedno jak, ale dnes v noci jeden z nich zemře a on byl ochotný udělat cokoli, aby to byl Voldemort, ten kdo dneska naposledy spatří světlo světa. Voldemort ale stále dotíral: „No, tak Harry, řekni mi bolelo to?? Stačí jenom říct ano!! ŘEKNI ANO!!! IMPERIO!!!!!“ Harry měl v hlavě jako vymeteno, všechny starosti ustoupily do pozadí, jenom sladký hlásek mu v hlavě šeptal: „Vidíš, jak je všechno jednoduché?? Stačí jenom, když mi teď řekneš ano!! NO tak řekni ANO!!“ Hlásek se proměnil v jiný drsný a chladný: „Řekni Ano!!“ Harry pociťoval ten úžasný pocit bezstarostnosti už poněkolikáté, ale teď na něj nebyl připravený. Proplouval mezi svými vlastními myšlenkami jako po másle. Bylo tak jednoduché říct to, co po něm chtěl. Bylo to přece tak jednoduché, udělá to, ale něco ho zadrželo, kdesi v zadu v hlavě ho něco zastavilo. Zbrzdilo to jeho vlastní slova, něco v jeho mozku se hašteřilo. Ten úžasný pocit byl najednou fuč, zbyl jenom chaos a strach.. Harry se ušklíbl: „To nebylo špatné, ale.. jak vidíte nestačilo to....“ Voldemort se vůbec nezdál vyvedený z míry: „Když to říkáš... Crucio!!!! Tohle je trochu jiná hra, něž jakou jsme dosud hráli.“ Znova ta palčivá bolest. Harry nebyl schopný normálně uvažovat. Už se nemohl ani kontrolovat, řval jako raněné zvíře. Kterému se kopí lovce zabodlo do slabin. K jeho řevu se přidal krutý smích Pána zla. Harry měl všechno v jednom ohni. Připadalo mu, že jeho srdce vynechává spoustu tepů. Těžko se mu dýchalo... Jeho plíce se musely každou vteřinou roztrhnout….. Konec.. Zase všechno přestalo, jako přišlo. Zmizelo to. Bolest zmizela. Harry se konečně mohl svobodně nadechnout. V hlavě mu bolestivě trhalo a viděl rozostřeně.. Po několika nadechnutích mu bylo o něco lépe. Vidění se zlepšilo... Namířil hůlkou na Voldemorta, ten se zase usmál tím svým úšklebkem: „Harry, tvoje statečnost mně skutečně překvapuje, ale myslím, že už bychom to měli skončit, jsem zvědav, jak jsi moji služebníci vedou na hradě, jestli už je všechny pozabíjeli nebo jestli hrad stále vzdoruje, ale jakmile jim ukážu tvoje tělo, odboj se poddá, protože ztratí i tu poslední naději. Ani nevím, kolik hlupáků si myslí, že mně skutečně porazíš.. Nechápu jak můžete být všichni tak lehkomyslní...“ Teď se musel o něco pokusit: Nenápadně, uskočil kousek doprava a pomalu mířil, konečně se Voldemort postavil tak, jak potřeboval: „IMPERIO!!!!“ Voldemort se zarazil, stál tam a ani se nepohnul.. Harry tomu v první moment nechtěl věřit: „Řekni mi, kdo jsi???“ Voldemort neváhal ani minutu: „Pán všeho zla....“ Harry už nepochyboval o tom, že Voldemort je pod kletbou: „To, to není možný, já jsem ovládl jeho mysl.. teď mohu myslet za něj.. já... já to dokázal....“ „Co jsi dokázal?? Máš mně snad za hlupáka?? Myslíš si, že jsem si nevšimnul, co se v tobě vařilo?? Harry jsi opravdu pošetilec, ještě větší než Brumbál, ten na to měl alespoň věk, ale ty...Mohl jsi přijmout mou velkorysou nabídku.“ Harry nestihl odpovědět jeho hrdlo sevřela nějaká síla. Vyzvedla ho několik stop do výšky. Harry kopal do vzduchu. Zahlédl Voldemorta jak něco šepotá a nivně přitom svírá ruku.. Čím víc ji svíral, tím víc síla svírala Harryho hrdlo. Už neprošla ani trocha vzduchu. Harry cítil, jak se jeho hlava nalévá krví. Už nemohl dál, srdce tepalo na prázdno a plíce se mu mohly roztrhnout. Do očí mu vstupovali slzy.. Voldemort zaťal ruku v pěst. Harry už nemohl dál, prostě to nešlo.. už mu došli i ty nejposlednější zásoby vzduchu.. Pak Voldemort náhle ruku otevřel: „Víš, Harry, taková smrt pro mně není ani trochu zábavná, už jsem se dneska nějak moc namáhal. Takže pojď ať to už můžeme skončit, už mně to tady opravdu nebaví..“ Harry padnul na kolena... na tohle čekal, až se Voldemort otočí. Sebral všechny síly a vyrazil pryč. Voldemort se pustil z ním. Harry utíkal k Vstupní bráně. Zahlédl, že v oknech několik lidí při souboji bezpečně poznal ředitelku.. Harry nepochyboval o jejím vítězství.. Utíkal, utíkal, utíkal.. v boku ho bolestivě píchalo, ale v jeho hlavě zněla famfára slávy, protože Voldemorta za sebou neviděl. Už byl skoro u brány, ale spatřil v ní Pána zla: „Mně nemůžeš utéct Harry, beru to jako tvoji kapitulaci, skloň hůlku a já ti slibuji, že tě to vůbec nebude bolet... No, možná jenom malinko.“ Voldemort se na něj díval neuvěřitelně zlým pohledem... Harry však hůlku nesklonil: „Když už musím umřít, tak jenom se ctí....“ „Nevím, čím to je, ale tohle už jsem někde slyšel.. Hmmm, kde to jenom bylo??? AAAA už vím, přesně tohle říkal, tvůj otec před tím, než jsem ho zabil.. je vidět, že jsi pravý syn svého otce.... škoda jen, že já nemám takové dítě, měl jsem kdysi jedno, ale to mně dokázalo zradit..“ Z hradu se vyvalil sloupec kouře. Vítězný ryk se nesl celou školou. Voldemort vypoulil na Harryho svoje oči, Harry v nich zase viděl, ten šarlatový odstín, který ho tak děsil: „Vidíš Harry, tvoje škola i kamarádi už padli a teď je řada na tobě, pokloň se mi ... a já tě možná nezabiju..“ Harry nevěděl proč, ale začal se hystericky smát: „HAHAHAHA, to jako se vám tady mám poklonit a vy mně necháte jít?? Tak to si gratulujte.. to byla ta největší lež, jakou jste dneska pronesl. A mimochodem Nicoll vás nikdy nezradila, to vy jste zradil ji. Sám jste zabil vlastně kus sebe.. V tomhle jste tak pošetilý, stačilo by ji nechat naživu a měl byste jistotu, že se vám nic nestane, ale. „AVADA KEDAVRA!!“ Nepřipravený Voldemort se vznesl, Harryho kletba ho odhodila na bránu. Až zaduněla celá konstrukce. Voldemort byl zase hned na nohou, bez většího zranění.. „To, bylo velmi odvážné Harry. Tohle jsem vskutku nečekal.. ale přece jen ještě nejsi ten, kdo umí používat kletbu smrti... Řeknu ti, nic příjemného to nebylo, ale zase také nic hrozného...“ Harry by dal všechno za to, aby kletba jednou fungovala. Voldemort se mu postavil, čněl nad ním jako hrozba.. jako předvěst jisté smrti. Harry si vzpomněl, na Nicoll, jak to říkala, že v kouzelnickém souboji je jejím sekundantem: „Lorde Voldemorte, vyzývám vás na souboj, jsem sekundant vaší dcery..“ „Konečně jsem se dostali k jádru věci... Hezky se mi pokloň Harry!“ nařídil mu Voldemort. Harry poklesl v kolenou, Voldemort byl dnes nějak moc důvěřivý a to se mu stalo osudným: „AVADA KEDAVRA!!“ Z Harryho hůlky vystřelilo zelené světlo, odhodilo Voldemortovo tělo na bránu, odkud sklouzlo dolů. Harry doufaje, že je mrtvý se k němu přiblížil. Hrozně se vyděsil, když se Voldemort proti němu postavil, jako by se nic nestalo, ale Harry poznal, že je zranění. Z jeho hlavy, tolik podobné lebce, crčela krev. Harry na nic nečekal, každá vteřina mohla být rozhodující.. „AVADA KEDAVRA!!!“ Voldemort znova odletěl o kus dál. Nehýbal se, Harry čekal několik minut jestli vstane. Nevstal. Pomalu se k němu přiblížil. Voldemort rychle trhl rukou a popadl Harryho za krk. Byl na něj opravdu žalostný pohled, celý jeho obličej byl pokryt jeho slizkou a páchnoucí krví. Teď více, než kdy jindy Voldemort připomínal mrtvolu.. Už k ním měl blízko. Už zase sevřel Harrymu hrdlo. Harry zase přestával cokoli cítit, jakýsi reflex ho donutil namířit hůlku na srdce Pána zla, pokud vůbec nějaké měl: „Avada kedavra!!“ Teď kletba zapůsobila tak jak měla. Neuvěřitelná vlna energie se uvolnila a smetla mu Voldemorta z krku.. Lord Voldemort Pán všeho zla byl mrtvý, dokazovaly to jeho úplně mrtvé zorničky, přesně takové uviděl u Cedrika, tu noc, kdy ho Červíček zabil... Znova se rozpršelo, déšť jakoby se snažil smýt všechno to zlo, co stačil napáchat, ale na to ani déšť nestačil. Harry tam jen tak stál s napřaženou hůlkou, jizva ho pálila, ale jinak než dřív, snesitelněji. Z poškrábaného krku mu odkapávala krev. Zbytek Voldemortova těla se začal měnit. Rozpadal se, jeho mrtvola ztratila všechno maso, zbyli už jenom holé kosti. Ty postupně práchnivěli, až se z nich stal prach. Zvedl se vítr, neustal než poslední zbyteček prachu nepřistál na dnu jezera. Harry ucítil, že mu něco dýchá na krk. Ohlédl se, za sebou spatřil obrovského ducha. Duch se po něm sápal, jako by ho chtěl roztrhat.. Ale Harry byl na tohle všechno připravený, napřáhl svoji hůlku: „No, tak to zkus...“ Duch začal ustupovat, ale pak si to rozmyslel, skočil po Harrym, ale jenom ním proletěl, Harry ztrácel vědomí. Zahlédl jenom jak se duch rozplývá. To byl konec Lorda Voldemorta, ale co Harry? Nebyl to také jeho konec?? Byl smrtelně raněný, jeho srdce bilo pomaleji a pomaleji. Ležel tam v mdlobách a nikdo o tom nevěděl. Nikdo nevěděl, že chlapec, který zabil Pána zla, tam venku umírá...